OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The sun of our lifes : 5. kapitola - Patnáctiny

01.02.2012 (15:00) • JustV • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 574×

„Doufám, že tu máš boty na podpatku." Tomáš, klepající na dveře, měl na tváři úsměv od ucha k uchu.

Už déle než hodinu se dohadoval s Eminým otcem o tom, jestli je bezpečné ji pouštět slavit na diskotéku její patnáctiny. Tomášova slova mohla znamenat jediné - sázku vyhrál.

„Předpokládám, že jsi ho donutil zahulit si trávu, než jsi se ho zeptal," prohlásila Ema, zvedla se od knihy a kráčela do obýváku.

„Ty mě tam jako pustíš?" spustila na svého otce. Okamžitě mu zkontrolovala zorničky - byly normální, takže trávu vyloučila. V tom případě v sobě musí mít tak pět láhví Morgana.

„Když tu nemáš kamarádky, musíš to s někým oslavit, ne? Proč vůbec nepřijely?"

„Jejich rodiče si narosto oprávněně myslí, že jsi notorický alkoholik. A za tohle Tě nemám ráda!" nakvašeně odešla, v patách měla Tomáše.

„Za dvě hodiny odjíždíme, tak se uprav do lidský podoby," stále měl podle Emy na tváři stupidní úsměv.

Ještě není všem sázkám konec, pomyslela si Ema. Jeho nákloností si byla téměř stoprocentně jistá.

***

O dvě hodiny později všichni Dominikovi kamarádi stáli pod schody do bytu jeho matky, který při svých návštěvách obývala i Ema.

Otevřely se dveře a první co uviděli byly božské nohy obuté do páskových střevíčků na deseticentimerových podpatcích, postupně se jim otevíral pohled na holá lýtka, kolena a stehna, která se zčásti skrývala za růžovými mini šaty, které se zúžovaly pod prsy a pak volně splývaly dolů. Tedy, dolů - končily prakticky ještě dřív, než pořádně začaly.

Vlasy normálně vlnité a po většinu času stažené do jakéhosi ohonu, měla vyžehlené do hladka, takže dosahovaly skoro až k jejímu útlému pasu.

Muži, včetně jejího otce, neudrželi rty u sebe - nikdy ji takhle neviděli. Byla krásná i v teplácích a triku, ale takhle vypadala, jako by vypadla z titulní stránky módního časopisu. Dokud nepromluvila.

„Zavři hubu Kelišová, když se divíš!" obratně, k údivu všech, seběhla na podpatcích schody, líbla tátu na tvář a kráčela k autu.

„Takhle dokonce vypadáš i jako holka, ségra! Sluší Ti to," objal ji bratr na zadním sedadle auta.

***

Emu se snažil přemluvit každý, aby šla tancovat. Všechny odmítla.

„Proč nechceš tancovat?" zeptal se Tomáš.

„Tancovat? Tomuhle se říká tanec? Ožralové se na sebe lepí a válí se po sobě, osahávají se a já nevím co ještě. Tohle není tanec."

Tomáš odešel a za pár minut se z reproduktorů ozvaly rytmy ča-čy.

„Smím prosit?" nabídl jí Tomáš rámě, které přijala. Byla zvědavá, jak dobře umí tancovat.

Pro zdejší opilce byla tato hudba nudná a na oblejzání se asi nevhodná a tak se parket téměř vyprázdnil

Základní krok, Alemana, New Yorky, základní krok, vějíř, křížený základní krok... Tomáš měl často co dělat, aby Emě stačil. Tancovala nádherně a on jí nesahal ani po kotníky.

Dotančili. Hned se k nim přihrnuli jejich kamarádi a vyzvídali, kde se Ema naučila tancovat.

„Chodím tancovat asi rok, zatím to moc nedávám," kouzelně se usmála.

***

Kdy jindy jí vyznat city? Musel teď, dokud je opilý a má odvahu. Šel za ní, ale nikam ji neodvedl. Chtěl, aby to slyšeli všichni.

„Víš, Emo, je zvláštní, jak dokážeš člověka změnit. Dřív jsem všechny holky bral jen jako předměty, který opíchám a pak odejdu. Jo, Tebe, Tebe, Tebe i Tebe," ukázal na několik dívek stojících okolo nich. „A ty, tak mladá, jsi mi dokázala, že to není všechno. A že někdy ke štěstí stačí pohlédnout tomu druhému do očí. To já prožívám s Tebou. Miluju Tě a je mi jedno, že to všichni vědí! Jo, týhle holce je patnáct a já ji miluju!"

Zíral na ně teď snad úplně každý, i DJ přestal hrát a věnoval jim pozornost.

Ema ho odvedla za ruku ven. Nepotřebovala, aby všichni slyšeli jejich rozhovor.

„Jsem tak nesmírně šťastný, když to už víš..."

„Počkej," zastavila ho Ema. „To nejde. Dělám to nerada. Ale nemůžu s Tebou být. Už víc jak rok a půl jsem šťastně zamilovaná do mého Dana."

„T-ty někoho m-máš?" zakoktal se Tomáš a z očí se mu začaly hrnout slzy.

„Tomáš prohrál sázku! Prohrál sázku!" vykřikl Filip, až doposud schovaný za křovím, u kterého seděli.

„Sázku?" zeptala se Ema s právě přicházejícím Dominikem naráz.

„Já Ti to vysvětlím," začal Tomáš, ale už předem mu bylo jasné, že nic nevysvětlí. Emina další věta, jako by ho bodla do srdce.

„Nic nevysvětluj, ulehčím Ti to. Taky jsem se o tvojí lásku vsadila. A na rozdíl od Tebe jsem i vyhrála," otočila se a odešla si dát panáka.

Autor: JustV (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The sun of our lifes : 5. kapitola - Patnáctiny: